Ve světě předškolní péče je Michaela Topinková jako doma. Absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a bezpočtu specializovaných kurzů z oblasti výchovy a vzdělávání předškolních dětí si za svou dvacetiletou praxi prošla celou řadou pozic od chůvy přes učitelku až po zakladatelku a ředitelku dětských skupin. Nyní v roli mentorky, lektorky a supervizorky neúnavně pomáhá ostatním pečujícím osobám vytvářet prostředí, kde se respektuje hlas dětí a hračky nejsou jen dekorací, ale klíčem k jejich rozvoji. V rozhovoru si přečtete o tom, jak Michaela s energií a nadšením ukazuje, co doopravdy znamená respektující výchova, proč tak ráda mluví o nastavování hranic a jak mohou i drobné změny v nastavení dětské skupiny pomoci vyřešit velké problémy.
V oblasti předškolní péče pracujete už přes 20 let. Jak se koukáte na její současný stav? Dá se porovnat předškolní péče v době, kdy jste začínala, s tím, jak to vypadá teď?
Vše se s časem vyvíjí a mě těší, že čím dál víc zřizovatelů soukromých mateřských škol chce kvalitu svých poskytovaných služeb zvyšovat, vzdělávat se a hledat cesty, jak dětem a rodičům nabízet víc než jen hernu s pár autíčky a kočárky. Díky vzniku dětských skupin se na poli předškolní péče objevuje mnoho zajímavých projektů. To, co vidím jako velký benefit dnešní doby, je, že rodiče mohou umístit do předškolního zařízení i dítě mladší 3 let a mají větší možnosti výběru. Samozřejmě za předpokladu, že taková možnost je, protože poptávka po volných místech ve školkách a dětských skupinách, které jsou alternativou ke klasickým státním školkám, je v některých lokalitách stále větší než nabídka.
Jaká témata se v souvislosti s předškolní péčí nejvíce řeší?
Celospolečensky bych řekla, že jsou to zejména otázky kapacit v předškolních zařízení a jejich kvalita.
V současné době všude kolem nás rezonuje termín “respektující výchova”. Jak byste ji ale definovala? Co si pod ní představit?
Bohužel se ve své každodenní praxi setkávám s nepochopením tohoto pojmu v pravém slova smyslu. Rodiče, učitelé a chůvy často v domnění, že používají respektující výchovu, dávají dětem příliš velkou svobodu, která, pokud není spojená se zodpovědností, se proměňuje v rebélii i vůči zdravým autoritám. Dítě se tak ocitá v roli toho, kdo diktuje dospělým podmínky. Skutečná respektující výchova vychází především z respektu k sobě a spočívá v umění nastavit dítěti hranice a s laskavou důsledností je komunikovat. Též často ve snaze o respektující výchovu děláme z dětí malé dospěláky a zatěžujeme je přílišnou odpovědností v rozhodování o věcech, které nejsou schopny s ohledem na nedostatek zkušeností adekvátně vyhodnotit. Respektující výchova je nejen o respektu osobnosti dítěte, ale také o respektu k jeho limitům a vývojovým možnostem.
Jaký dopad má podle vašich zkušeností respektující výchova na rozvoj osobnostních a sociálních dovedností dětí? Jak taková výchova vypadá v praxi v prostředí dětské skupiny?
Skutečná respektující výchova učí děti především respektu k sobě, k druhým a k okolí, což vnímám v době mnohých celospolečenských konfliktů ve výchově a vzdělávání dětí jako klíčové. V prostředí dětské skupiny se pozná především podle laskavého přístupu chův k dětem a jejich způsobu komunikace, která nezahrnuje křik, příkazy, zákazy, ale dává dětem prostor svobodně vyjádřit svoje emoce a názory.
Pro platformu Vše pro dětské skupiny zastáváte roli supervizorky. Můžete přiblížit, co si pod tímto pojmem představit?
Popsala bych ji jednoduše jako “oči navíc, které vědí na co se dívat”. Mám v oblasti předškolní pedagogiky dvacetileté zkušenosti a dokážu se na prostředí školky nebo dětské skupiny dívat očima zřizovatele, ředitele, učitele, rodiče i dítěte. Často tak vidím souvislosti, které ostatním unikají, protože se na situaci dívají jen z jedné úrovně. V praxi tak dokážu většinou velmi rychle najít příčinu toho, proč něco nefunguje, a navrhnout konkrétní řešení vedoucí k optimalizaci situace.
Jak si můžeme představit supervizi? Dokázala byste ji popsat na jednom konkrétním příkladu?
Prvním krokem každé supervize je telefon nebo online schůzka se zástupcem dětské skupiny, kterého se ptám na základní údaje typu jak je dětská skupina velká, kolik mají pečujících osob, jak vypadá režim dne a co je předmětem jejich zájmu o supervizi. V den konání supervize přijedu do zařízení, tiše si sednu někam do koutku, abych nerušila program, a zaměřím svou pozornost na hlavní důvod, proč si mě klient pozval. Současně se dívám na to, jak je třída dětem uzpůsobená, jak je rozestavěný nábytek, jaké mají k dispozici hračky a pomůcky, jak probíhá volná a řízená hra, jestli je odpovídající věku dítěte a jestli vzdělávací obsah reflektuje standardy kvality. Dále se dívám na to, jak tým pečujících osob mezi sebou komunikuje, jak mluví s dětmi, jak se děti pohybují v prostoru třídy a jak se chovají vůči ostatním dětem a pečujícím osobám. Tato fáze většinou trvá 1,5 – 2 hodiny podle denního režimu předškolního zařízení. Poté následuje zhruba hodinový rozhovor, kde dávám zpětnou vazbu o tom, co jsem viděla. Zároveň navrhnu konkrétní změny, které z mého pohledu a nabytých zkušeností vedou k řešení definovaného problému. Finální fáze pak zahrnuje zápis ze supervize, případně domluva o dalším termínu supervize nebo konzultace pokud je to potřeba.
Jaké jsou nejčastější výzvy, které jako garantka práce s dětmi řešíte?
Nejčastější zakázky školek a dětských skupin jsou děti, které nespolupracují, projevují se velmi emočně, agresivně, nerespektují hranice nebo se chovají jinak nestandardně. V takových případech vždy navrhuji konkrétní způsoby práce, které se mi v praxi s dětmi osvědčily. V rámci garance práce s dětmi také pomáhám dětským skupinám s nastavováním standardů kvality, což zahrnuje revizi mnoha oblastí. Jedna z prvních věcí, které při supervizích dělám, je změna rozmístění nábytku, což bývá velmi častou příčinou toho, proč je ve třídách zmatek, chaos a hluk. Dalším krokem bývá zhodnocení vybavení a pomůcek, aby bylo ve třídě vše, co děti k všestrannému rozvoji potřebují. V poslední fázi dávám metodická doporučení pro práci s dětmi – jak vést ranní kruh, jak s dětmi respektujícím způsobem komunikovat, jak děti vhodně motivovat k činnostem nebo jak nastavit denní režim, aby vyhovoval potřebám dětí a vše na sebe plynule navazovalo. Obracejí se na mě začínající dětské skupiny, které potřebují pomoc s celkovým nastavením provozu dětské skupiny, které si s něčím nevědí rady, ale i zaběhnuté dětské skupiny, které chtějí, abych se podívala na jejich profesní slepotu a pomohla jim dělat věci ještě lépe.
Jak v praxi vypadá vaše role mentorky?
V roli mentorky funguji především jako podpora pro ředitele školek a dětských skupin, kteří se potýkají s neznalostí nebo nedostatkem zkušeností v oblasti vedení předškolního zařízení a řízení lidí. Cílem mentoringu je poskytnout ředitelům takové nástroje, které jim pomohou cítit se v roli ředitele jistěji, vyvarovat se začátečnických chyb a řídit svoje předškolní zařízení efektivně.
Máte jako lektorka nějaké oblíbené téma?
Mými nejoblíbenějšími tématy jsou emoce a hranice ve výchově a v životě. Nejspíš proto, že to byla největší témata mého vlastního dětství, která ve mě otevíral můj syn. Jako miminko byl velmi emoční, “neodložitelný” a poctivě mě v tématu hranic testoval. Jako dítě jsem vyrůstala vzhledem ke složité rodinné situaci v bezhraničním prostředí, takže mám sama na sobě odžito kam to vede, když dítě nemá dobře a zdravě nastavené hranice a jak moc je potřeba někdy křičet, aby někdo slyšel a vnímal moje potřeby. Po dlouhých letech zkoumání, vzdělávání a vlastních zkušeností v současné době pořádám živé besedy pro rodiče, lektoruji online webináře pro pečujícící osoby a poskytuji individuální konzultace.
Představte si, že byste měla tři přání. Můžete si přát cokoli, ale vaše přání se musí týkat předškolní péče nebo dětských skupin. Jaká by byla?
Aby v každé školce a dětské skupině měly děti k dispozici relaxační koutek s knihovnou plnou kvalitních knížek, v poličkách pomůcky a hračky, které mají smysl, tělocvičnu, kde mohou křičet, běhat a řádit, na zahradě houpačku a živé zvířátko, o které mohou pečovat, a za rohem les.
Aby se všemi chůvami byla legrace a aby v jejich slovníku neexistovala slova jako nebreč, nekřič, neběhej a nefňukej.
Aby supervize ve školkách a dětských skupinách přestaly být vnímány jako kontrola, staly se vítanou podporou a samozřejmou součástí standardů kvality.
Mgr. Michaela Topinková (dříve Nesměráková)
Lektorka vystudovala na FFUK v Praze obor „Pedagogika se specializací na osobnostně-sociální rozvoj“ a „Pedagogicko-psychologické poradenství“. Během své praxe pracovala jako chůva, učitelka v DS a MŠ, ředitelka i majitelka několika MŠ. Absolvovala několik obohacujících odborných kurzů – například český i mezinárodní Montessori kurz pro děti předškolního věku, kurz Respektovat a být respektován a řady dalších odborných kurzů v oblasti výchovy a vzdělávání dětí. V současné době pracuje jako lektorka s 20ti letou zkušeností v oblasti předškolní pedagogiky, dále jako mentorka a konzultantka pro odbornou i laickou veřejnost v oblasti výchovy a vzdělávání dětí.
